Události září 1938

Eduard BenešPo neúspěchu všech dosavadních jednání se československá vláda ještě jednou pokusila odvrátit neodvratné. Prezident E. Beneš předložil SdP tzv. čtvrtý plán, jenž splňoval požadavky  Karlovarského programu, ale Henlein už o žádný smír nestál.

Sudetští Němci zesílili své provokace, jež v 60 obcích přerostly ve srážky s českou policií a četnictvem. V Německu vznikl Sudetoněmecký dobrovolnický sbor, který vytvořili henleinovci vyzbrojení německou armádou. Úkolem těchto bojůvek, kterým padlo za oběť přes 100 československých občanů, bylo přepadávání četnických stanic, úřadů a škol v pohraničí. Šlo o zjevný pokus o puč, na který československá vláda odpověděla vyhlášením stanného práva v pohraničí.

N. ChamberlainBritský premiér N. Chamberlain se vydal za Adolfem Hitlerem, který mu sdělil, že žádá pohraničí Československých zemí a upozornil, že nebude váhat užít válečného řešení, pokud mu nebude vyhověno.

Po této schůzce bylo připraveno britsko francouzské poselství, ve kterém se konstatovalo, že je nutné buď německým požadavkům vyhovět, nebo riskovat válku. Velká Británie a Francie však momentálně nemohou Československu poskytnout účinnou ochranu, a proto je tedy nezbytné akceptovat Hitlerovy požadavky a vydat československé pohraničí s více než 50% německého obyvatelstva Německu a zbytek území neutralizovat.

Toto ultimátum naše vláda nejprve odmítla, ale po naléhání obou mocností došlo 21.9.1938 k jeho přijetí. Vyhlášení stanoviska vlády vyvolalo ohromné rozčilení mezi obyvateli. Před budovou parlamentu se příštího dne sešla demonstrace 250 000 občanů.

Dne 22.9.1938 v 11 hodin podala Hodžova vláda demisi a po krátkém jednání byla ustavena „vláda národní jednoty“ – nepolitická vláda odborníků, v jejímž čele stál armádní generál Jan Syrový. Prvním krokem vlády bylo po naléhání hlavního velitelství armády vyhlášení mobilizace, které 23. 9.1938 ve 22:30 potvrdil prezident E. Beneš. generál Jan Syrový

Během pěti dnů měla československá armáda připraveno k boji 1 327 000 mužů, 350 tanků, 5 000 děl a 950 bojových letadel.

Jednotky určené pro boj v opevnění obsadily určené objekty a pracovaly na dokončování protipěchotních překážek a zdokonalování svého postavení. Pásma okopů zesilovaly obranné pozice tam, kde se nepodařilo opevnění dobudovat.

Podle předem připravených plánů ženisté nachystali položení trhavin ke zničení důležitých dopravních staveb před opevněním. Cesty vedoucí od hranic do vnitrozemí byly zataraseny pokácenými stromy. V jižních Čechách ženisté připravovali zamokření rozsáhlých ploch polí a luk vodou z rybníků, aby německá armáda nemohla do útoku nasadit tanky.

Letectvo rozptýlilo letouny na polní letiště a provedlo jejich zamaskování.

Soustředění vojsk za mobilizace naznačuje, že československá armáda měla zpravodajce na území Německa a velitelství znalo velmi dobře rozmístění nepřátelských vojsk a jejich válečné plány. Lze předpokládat, že válka by trvala mnohem déle než Němci plánované čtyři dny. Bez podpory spojenců byl ovšem konečný výsledek znám předem.

Dne 29.9.1938 byla za účasti Německa, Itálie, Francie a Velké Británie svolána do Mnichova mezinárodní konference. Zde po půlnoci proběhlo bez naší účasti podepsání dohody, kterou postupovaly Německu část území Československa. Navíc naši dosavadní spojenci Francie a Velká Británie sdělily československé vládě, že vypukne-li nyní válka mezi Německem a Československem, budou pohlížet na náš stát jako na zemi, která válku vyvolala.

Protektorátní mapa

Obsazování československého pohraničí skončilo 21.10.1938. Mnichovským diktátem ztratila republika téměř 30% svého území. Německo obsadilo více než 28 000 km2, Maďarsko 11 000 km2 a Polsko 1 000 km2. Nacisté navíc hrozili, že neřekli poslední slovo a jsou připraveni kdykoliv rozdrtit zbytek Československa, kdyby zůstala jeho politika nepřátelská Německu.

Tuto výhružku naplnit Hitler 15.3.1939 kdy po jednání v Berlíně přiměl československého prezidenta Dr. E. Háchu, aby vložil osud naší republiky do německých rukou.